maličkost lidského bytí.

4. května 2014 v 12:09 | chloé |  tvorba
#edit: prosím, toto není nic moc reálného, pouze výplod mé mysli...

Kdybych se napila, kdybych do rukou vzala tlukoucí srdce, kdybych nastavila tvář polednímu slunci. Dnes je pozdě, každý to ví a nikdo raději nic neříká. Tisknou mi ruce, líbají mé tváře, hladí mě po vlasech. A dál mlčí, jen si čas od času vyměňují pohledy. Už mi na tom moc nezáleží. Ruku si položím na srdce, nebo tam, kde by mělo být. Snažím se ho vnímat, ale nedaří se mi to. I když jsou všichni tak potichu, stejně svět kolem šumí. Snažím se nahmatat puls, nejdříve na zápěstí, pak na krku. Někdo strhne mou ruku zpátky na postel. Neprotestuji. Ještě pořád mi srdce tluče. Jako by to nebylo jasné, ještě přece žiji. Ale jestli jsem já, moje duše, mysl, jestli jsem já závislá na životě a ten je zase závislý na všech těch lécích, je taky ona duše a mysl na nich závislá. A pokud to tak je, nějak moc nevidím důvod, proč se ještě snažit. Vlastně jsem jen takový malý narkoman, to je všechno. Já už stejně v podstatě neexistuju. Všechno to, co dávalo smysl, je tak nějak pryč, už dávno nefunguju. Nechci tady být za cenu toho, že nechám otrávit i to, co mi ještě zbylo. Jestli vůbec něco. Zrovna teď bych si přála být sama. Všichni mají pocit, že si ublížím, když odejdou. Na to už dávno nemám sílu. Navíc, jako by jim na tom snad záleželo. Jsem prostě jen ráda v klidu. Nemám pak tolik pocit, že nic už není v pořádku. Je snazší v sobě najít... sebe. Zavřu oči. Zase mě někdo drží za ruku. Kdybych se nadechla, kdybych dokázala vidět, kdybych běžela. Ale nic z toho se už nestane, protože konec stejně přijde a je jedno, jestli teď nebo zítra nebo třeba za měsíc. Jisté je jen to, že všechno už je jen teoretické, kromě posledního okamžiku, nádechu, úderu srdce. A ten je na dosah.
 


Komentáře

1 D. V. Spudil D. V. Spudil | Web | 4. května 2014 v 12:28 | Reagovat

Ahoj
trápení je lidskému životu vlastní.
Je to v křesťanství ,,populární" problematika, proč je na světě zlo. Ale něco ti povím: Všecko to má řešení. Na žádných útrapách v našem životě ani v nejmenším nezáleží. Záleží jen na tom, jestli i při nich zůstaneme dobrými lidmi. Asi za dva týdny o tom zveřejním na svém blogu jeden, řekl bych, celkem trefný článek (nechci znít samolibě, je to zkrátka něco, co přesvědčí mě samotného).
Jako křesťanka by ses (nechci ti nic vyčítat) měla snažit s tím negativismem bojovat. Nezáleží na tom, jak je to těžké ani jestli to zvládneš, důležité je jen nevzdat svůj boj se zlem (jednou v životě jsem udělal tu chybu, že jsem to vzdal, a vím, že už nikdy nezažiju nic horšího).
Hodně štěstí ;)
D. V. S.

2 Sarinka Sarinka | Web | 4. května 2014 v 13:00 | Reagovat

Je to nádherné, veľmi pekne spracované :)

3 D. V. Spudil D. V. Spudil | Web | 4. května 2014 v 15:19 | Reagovat

odpověď na tvůj komentář pod anarchií:
Buď v klidu, pochopil jsem, že to je nějaká povídka, jen chci omezit negativismus a zbytečně smutné myšlenky ve světě ;)
no, o tom se dočteš, jak jsem sliboval :D

4 Ronnie. Ronnie. | Web | 4. května 2014 v 19:42 | Reagovat

Zamilovala jsem si tvé psaní. Prosím víc takových článků!

5 ellie. ellie. | Web | 5. května 2014 v 18:50 | Reagovat

prahaa, jee:) já bydlet v praze, tak nejsem vůbec doma:D ale pokud půjde všechno fajnově, tak už si tam za dva roky touto dobou hledám byt, takžee:3

a mimochodem zase nádherně napsané:)) nejšikovnější:)

6 Elle Elle | Web | 6. května 2014 v 15:19 | Reagovat

aaawww:O
úžasné

7 Radfordová Radfordová | Web | 8. května 2014 v 20:20 | Reagovat

Skvěle napsané. Trochu mi to připomíná usínání po té, co jsem celý hodiny jenom blbě koukala do tmy. Řeknu si jen "konečně" a už se snad ani nechci probouzet...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
poslouchám, sleduji...
♫ obecně ~ tom odell, lorde, birdy, 30 seconds to mars, imagine dragons, ed sheeran, lindsey stirling,peter hollens, hands like houses(díky, Radfordová)
~ čtu:
~ youtube: Troye Sivan
~ sleduji: anime: Třeba No Game No Life
oblíbenci