číslo jedenáct v hlavní roli

8. srpna 2014 v 21:26 | chloé |  oblíbené
Já nejsem tagový, challengeový (jo, ráda komolím slova) a vůbec takový ten typ. Pořádně jsem nikdy nic takového nedělala a vůbec. Ale na druhou stranu to ráda čtu. A vlastně to může být dost zajímavé. Takže díky (bez ironie a sarkasmu) Radfordové, což je mimochodem asi génius, upustím od svých nápadů na články (ale jestli uznám, že patří k těm lepším, tak je uskutečním nehledě na svět) a pokusím se nějak splnit zadání, kromě nominace, protože ani nemám 11 čtenářů, natožpak 11 lidí, které bych mohla nominovat.


1. Poděkovat člověku, který tě nominoval
Děkuji. Vážím si toho, bez legrace. Ale děkovný dopis prosím nečekejte.

2. Napsat jedenáct faktů o sobě
Jedenáct... cože? To by chtělo mít inspiraci...

první. Jedenáctka je jedno z mých oblíbených čísel. Jsem milovníkem všeho lichého, prvočíselného a obsahujícího číslo jedna. Nebo sedm.

druhý. Jak je možno si všimnout, nerada píši čísla číslicemi. Raději vše vypisuji slovy. vypadá to elegantněji. A také si nedělám starosti s tečkami a tak. Nelíbí se mi ani psaní čísel do adresy. Jenže to je nevyhnutelné. A vlastně tomu ani nerozumím, protože narozdíl od slov se mi čísla pamatují dobře. Víceméně.

třetí. Podle takových těch seznamů á la (já vím, já vím, vlastně mám tu čárku špatně... *potutelně se zasměje nad svým interním vtípkem*) dvacet znaků, že jste mrtví, jsem grammar nazi (či co). Akorát, že jsem snad v životě nikomu neopravila hrubku nebo tak (kromě Pana. Ale tomu to dělám natruc.) a kolikrát dělám schválně chyby (takové ty ve stylu - dvě/ čtyři tečky místo tří. Protože tři jsou prostě moc mejnstrým - bože, to je slovo za všechny peníze světa). Ano, jsem ten typ člověka, co píše SMS s diakritikou a interpunkcí, ale grammar nazi? Uhm?

čtvrtý. Když mě něco rozčílí nebo zaujme, donutím pak mamku poslouchat můj několikahodinový monolog. Obvykle odbíhám od tématu, nepustím mámu ke slovu a nakonec rozhořčeně odejdu k sobě do pokoje, kde se nadále zaobírám příčinou mého zaujetí.

pátý. Já prostě miluji všechny ty intelignety, knihomoly, podivíny, šprty, ajťáky, génie a vůbec. Zcela určitě toužím po tom patřit k nim. Ale moc mi to nejde. Tedy, divná jsem dost, jen tím špatným směrem.

šestý. Občas se hodně naštvu a pak křičím a říkám vážně hnusné věci. Nemyslím tím ty klasické "nadávky" a tak, protože to by ještě bylo dobré. Já ale začnu zobecňovat, takže nakonec to skončí tím, že nadávám národnostem, povoláním a vůbec všemu, i když s tím ve skutečnosti nesouhlasím. Umím být hodně zlá. A hrdá na to nejsem.

sedmý. Miluji momenty. Voňavý vzduch. Předvánoční čekání venku. Smích s B. Koulování se. Čekání na pizzu. Odpolední sezení na skále. Plížení se za kamzíky. Útěk korytem vody. Noční obloha.

osmý. Naprosto jsem zbožňovala Yuri s nejlepším blogem na světě. yuripovídky. Ano, ona byla geniální. Protože za tu dobu, co fungovala, neztratila své kouzlo a originalitu. Až mě zaráželo, kolik lidí to bralo vážně. Až jsem se nestačila divit, kolik nenávistných komentářů zvládla nasbírat. Přitom se člověk mohl odreagovat u jejích superbožíchextraradikálněbájových povídek. To nepsalo žádné zakoplexované dítě, z toho čišela vysoká inteligence! ^.^

devátý. Už v životě nechci do Monaka.

desátý. Nejšťastnější úsměv na fotografii dokáži vykouzlit, když je mi do breku, jsem naštvaná a snažím se vypadat, že je mi to jedno. Vizte můj poslední ples a fotografii z něj... no, pravda, asi nevizte. Tak si představte, že tu fotku a můj ples vidíte.

jedenáctý. Ráda lidem podstrkávám dopisy a povídky. Akorát je trochu k ničemu, když mi na ně ostatní neodpoví.

3. Odpovědět na 11 otázek, které ti byly zadány

1. Kdyby tvůj život byl film, jakej by byl byl jeho soundtrack?
Dobrá tedy, tato otázka je opravdu odporně zákeřná. Hodně jsem přemýšlela, jak to udělat. Nakonec mi přišlo nejlepší vybrat několik písniček, které vyjadřují určité etapy mého života, skrývají v sobě nějakou část mé osobnosti.

Tahle píseň mi evokuje mou lásku k přírodě, věci, po kterých jsem toužila jako malá, stejně jako i hudbu, kterou jsem tehdy milovala. Myslím, že jako předškolní dítko jsem byla harmonickou bytostí. Spousta věcí se snažila to narušit, ale myslím, že i to, co narušovalo můj život, a to velmi záporně, tehdy nic ještě neudělalo s mou osobností. Byla jsem šťastná, protože jsem rychle zapomněla všechno to smutné - i když to mělo být něco, co jsem si měla pamatovat navždy. Cítila jsem se jako někdo výjimečný, hodně jsem snila a promítala fantazii do reality. Milovala jsem hory, bylo to pro mě nejkrásnější místo na světě. Mám pocit, že tahle píseň to všechno vyjadřuje.

Netvrdím, že je Pink zrovna můj styl hudby. Ale občas si ji poslechnu ráda, a to hlavně kvůli téhle písni. Asi jsem na tom nikdy nebyla zas až tak špatně, ale přitom rozumím. Zažila jsem mnoho špatných okamžiků, dívali se na mě jako na cvoka, smáli se mi za to, jak se oblékám a co mám ráda, jistá dívka do mě pro legraci tloukla. Zažila jsem rodiče, který se mnou byl věčně nespokojený. Zažila jsem deprese, a tím myslím ty opravdové, ne "jen" špatnou náladu. A netvrdím, že jsem z toho tak úplně venku. Ale zatím je to snad lepší.

Dvě písničky. První v mobilu, které nebyly ve stylu folku, nic pomalého, flétnového, mollového. Zlom v mém životě, když jsem šla na gymnázium. Byla jsem opravdu šťastná, po dlouhé době. Oblíbila jsem si novouu školu a lidi v ní. A byla jsem trochu flákač. Docela dost. Z té milé a poctivé holčičky se stal někdo, kdo se nerad učil, měl zmatek v poznámkách a úplně nejraději se válel doma, aby nemusel psát ty písemky, na které neuměl. Mám tyhle dvě písně neodmyslitelně spjaté. Nikdy jsem od Boys Like Girls ani Deep Blue Something nic jiného neslyšela.

Nevím, ale tohle mi vyvolává vzpomínky. Asi kvůli složce s hudbou mám California Dreamin' spojenou s Let It Be od Beatles. Takže si vzpomenu na lyžák a jak jsem doma plakala, kdyyž jsme se vrátili. Vzpomenu si na B. a období, kdy jsme se více spřátelily, na to, jak jsme si s ní a K. posílaly zprávy Líbáš jako Bůh a na snění o putování, samotě, zimě, vánici. Není to melancholie, ale vzpomínání, já samotářka. Těžko se mi popisuje, co ve mě tahle píseň vyvolává, jsem z ní trochu... stísněná? Jako kdybych něco zničila, pokazila. Přesně pro tyhle situace v mých příbězích jsem si ji pouštěla. Aspoň myslím.

Tohle už je melancholie. Deprese. Ale pro mě je v tom i naděje, protože když to zpívám (jo. Pořád musím zpívat), tak mizí určitá odevzdanost. Je to jedna z mála písní, ze kterých je mi do pláče. A zároveň to dokonale vystihuje některé mé pocity, ze základky, později z gymplu, okamžiky, kdy jsem brečela v tramvaji a bylo mi jedno, že se na mě ostatní dívají. Chvíle, kdy jsem utekla ven nebo se zavřela v pokoji, chvíle, kdy jsem se cítila sama, protože ostatní fungovali a já ne. A připomíná mi to tu Vánoční noc, kdy byl všude sníh a já o půlnoci chodila po prázdném dětském hřišti. Nebyla jsem nešťastná, tehdy ne, ale má to v sobě onu tesknou melancholii.

Cesty do školy. Snění. K. Asi i loňské prázdniny, i když se mi to k tomu úplně nehodí. Vždycky si vzpomenu na Rona a jeho strach z pavouků. Mám z toho trochu Alenkovský pocit. A taky je to dětská hra, dospělé myšlenky. Moje máma. Můj bratr, snad hlavně on. Ano, to je něco, co mi jej připomíná, něco, co k němu patří, ačkoliv jemu by se asi tahle píseň nelíbila. A celý tenhle rok jako by se nesl v jejím duchu.

Naděje. Myslím, že pro každou z těch chvil, kdy jsem měla chuť žít, je tahle píseň. Odhlížím od Los Angeles, protože si myslím, že to nemusím chápat zrovna takhle, ne?
Těch písní by mohlo být víc. Napdlo mě jich víc. Přikládám ještě ty nejdůležitější z nich: Leaving On a Jet Plane, Autumn Leaves, Home, Heart of Courage, Fault In Our Stars. Chci jen dodat, že to není seznam mých nejoblíbenějších písniček. Jsou to ty, které se nejvíce hodí k mému životu.

2. V co opravdu neochvějně věříš?
Myslím, že bych měla napsat něco jako - v Boha, v lásku, v lidskost. Já nemůžu říct, že bych v Boha nevěřila nebo bych nějak moc pochybovala, ale jde spíš o to, že názor na náboženství, víru si ještě stále tak nějak utvářím. Ale myslím, že to by bylo téma na samostatný článek a hlavně to není odpověď na otázku.
Věřím v to, že žádná víra nebo nevíra není špatná. Věřím v to, že neexistuje jen jedna "správná" cesta. Uvědomuji si, že to může vyznít třeba tak, že schvaluji vraždy. Proboha, ne. Ale když nějaký "primitivní" kmen má lidské oběti, nebudu ty lidi odsuzovat. Oni tomu věří. Ano, doufám, že se jejich názor na tohle podaří změnit, stejně tak jako na účinnost prášků z rohu nosorožců. Neschvaluji takové chování u sebe a ani u lidí, kteří sdílí podobné přesvědčení jako já. A netvrdím, že to považuji za dobré. Přála bych si, aby to tak nebylo, ale nepovažuji to za zrůdné nebo tak něco, nemyslím si, že jsou to špatní lidé nebo tak. Něco jiného je vraždění dcer v zemích islámu, protože ti lidé si upravují něco, čemu věří (nebo to říkají), tak, aby jim to vyhovovalo, překrucují to a vybírají si jen věci, co se jim hodí. Pořád si ale uvědomuji, že je to jiné, než když své dítě zavraždí matka tady u nás. Já vím, že tím možná dost lidí naštvu. Nejsem ani přesně schopná vysvětlit, jak to myslím. Omlouvám se, jestli to někoho příliš uráží, opravdu to tak nemyslím, právě naopak.
A taky neochvějně věřím v práva homosexuálů. Heh.

3. Jak moc se při poslouchání hudby soustředíš na texty?
No, to je docela problematické. Já prostě nedokážu rozeznávat slova v cizích jazycích, pokud nejsou vyslovována hodně pečlivě nebo si ne ten jazyk nezvyknu, nenaposlouchám si ho. Když jsem byla v Anglii, nedělalo mi to zdaleka takový problém. U českých písní je pro mě hodně důležitý a jsem schopná poslouchat i píseň, která mě mělodií nějak moc neosloví, ale má skvělý text.
U těch (převážně anglických) cizojazyčných se na něj prvotně tak moc nesoustředím, ale vždy si texty dohledávám a když je hloupý, obvykle u mě oblíbenost písně značně klesne. A je pravda, že se snažím textu porozumět a když je vážně dobrý, úžasně umocňuje atmosféru. Navíc si někdy písně pouštím právě kvůli slovům. Vlastně se na něj soustředím docela dost, protože se všechny své hodně oblíbené písně učím, abych je mohla zpívat i sama a také při vymýšlení příběhů se dost hodí, když význam slov ladí k tomu, co se zrovna děje.
(tohle bylo dost zmatené, promiňte.)

4. Co myslíš, že je po smrti?
No, NĚCO ano. I kdybych to už neměla vnímat, tedy ne jako JÁ. Doufám, že poletíme ke hvězdám s pizzou. Myslím, že když tomu budeme věřit, splnit se to může. Ale třeba taky ne. Jsem jen člověk. A tohle by také vystačilo na samostatný článek.

5. Kdybys mohla jednu libovolnou osobu beztrestně zabít, kdo by to byl a jakým způsobem bys to udělala?
Asi by to měl být někdo významný, aby to něčemu pomohlo nebo tak. Ale nevěřím tomu, že zavraždit jednu osobu by něco dokázalo opravdu změnit. Takže se omlouvám, že to nebude nic vznešeného. Všeobecně jsem taky dost proti zabíjení jiných lidí, i když si to zaslouží, už jen proto, že smrt by byla moc jednoduchá. A taky mám pocit, že na to nějak nemám právo. Ale jde o teoretickou rovinu, doufám, takže stejně zkusím někoho najít.
Problém je, že nedokáži najít nikoho, koho bych tak moc neměla ráda, koho bych tak nenáviděla. Nebo aspoň osobu, která by tu nezanechala lidi, kteří ji potřebují. Možná své nevlastní příbuzenstvo, tedy Madam a nebo Komedianta. A to už spíš Komedianta. Ale kdybych už vraždila, chtěla bych si to užít. Takže něco pěkně drastického, muhahaha!

6. Kdybys měla jít na poslední koncert v životě, na kterou kapelu/interpreta bys šla?
Ale no tak, proč ty hudební otázky? Uf. Já netuším. Vážně ne. Mám tolik oblíběných skupin a interpretů a vůbec, není to ani trochu jednoduché. Nejsem takový ten typ, co miluje nějakou osobnost nebo tak, takže nevím. Ale napadá mě, že bych asi byla nejraději, kdybych mohla jít na koncert Lindsey Stirling, nejlépe ještě s Peterem Hollensem, protože oni jsou prostě úžasní a oba dva je zbožňuji a nejlepší jsou spolu. A nebo na Two Steps From Hell - tedy prostě na koncert s jejich sklatbami. Podle nálady. I když asi spíš na Lindsey, mám potřebu vidět ji naživo. Jistá si tím ale nejsem.

7. Umíš vařit?
Netvrdím, že všechno, co udělám, je jedlé. Ale víceméně ano. Snad. Doufám. Problém je, že ráda experimentuji a nedržím se receptů, takže to občas nedopadne dobře.

8. Kdy ses naposledy tak smála, až ti tekly slzy?
Uhm, nikdy. Já se nikdy nesmála, až by mi tekly slzy. Ale naposledy jsem se smíchy dusila asi minulý týden, kdy jsme se s mamkou během pár minut několikrát přeřekly, takže už to opravdu nešlo zadržet. Naštěstí jsem zrovna nepila. Už jsem se párkrát mále utopila. Od té doby chodím plivat do umyvadla nebo dřezu. V nejhorším do postele.

9. Kterou písničku máš nastavenou jako vyzvánění budíku?
Jsem trapná, ale nechávám se budit mamkou. Což bude asi docela dobře, protože já jsem schopná spát tak tvrdě, že už to i můj mobil přestane bavit a tak se buzení pro ten den vypně, aniž bych se probrala. Ale jinak Looking For Something - Era (teď jsem zjistila, že už ne, i když si nepamatuji, že bych to měnila - mám tam Do Or Die - 30STM, ale nikdy mě to nebudilo, tím jsem si jistá).

10. Tvoje nejoblíbenější čokoláda?
Jakákoliv. Téměř. Miluji oříškovou. Nebo Milku Daim, ale to hlavně proto, že mám ráda ty tyčinky nebo jak to říct. Ale nejvíc mi asi chutnala Lindt hořká s kokosem ^*^. Ale rozhodně sním téměř jakoukoliv čokoládu.

11. Knížka, kterou právě teď čteš a o čem je?
Naposled jsem otevřela včera Pochoutku od Muriel Barberyové, ale rozečteného toho mám víc. Mám hodně ráda její známější knihu S elegancí ježka a i když vím, že Pochoutka tak dobrá asi nebude, stejně si ji chci přečíst. Je, pokud se úplně nemýlím, o jedné postavě vyskytující se právě v S elegancí ježka. Je to jídelní kritik, který umírá a zbývá mu 48 hodin života. Musí však objevit chuť, která mu tepe v srdci.
Jinak, jak jste si možná všimli, má obliba Elegance s epromítla i do vzhledu mého blogu. Přišlo mi to vystihující mou osobu, knihu a vlastně i blog.

4. Nominovat aspoň 11 blogerů či blogerek a vymyslet pro ně 11 otázek
A je to tu. Nominace a otázky. Jak už jsem řekla, vzhledm k tomu, že nemám ani tolik čtenářů, bude ta nominace trochu na nic. Přestože to asi není zcela ono, nominuji každého mého, byť by příležitostného, čtenáře a všechny ty, kteří někdy okomentovali můj článek (snad kromě D. V. Spudila a to ne z důvodu, že bych proti němu něco měla, ale tohle se k němu opravdu nehodí :D snad jej tato zmínka v mém článku, pokud si ji přečte, neurazí). A kdyby to někoho náhodou opravdu zaujalo, klidně napište, že jsem vás nominovala, ale nemusíte, kdybyste nechtěli (což zní divně a namyšleně. Omlouvám se.)

Tak projistotu ještě těch jedenáct otázek:
1. Jakou nadpřirozenou (nebo výjimečnou) schopnost či znalost byste si vybrali? (snad je k pochopení...)
2. Je ve vás něco dětinského a pokud ano, tak co?
3. Pozitivní věc, která vás dojala (knižní, filmová, reálná)?
4. Co jste chtěli někomu říct, ale neudělali jste to?
5. Nejkrásnější místo, kde jste byli?
6. Jaké byly vaše oblíbené hračky?
7. Nejzvláštnější předmět ve vašem pokoji?
8. Oblíbený hudební nástroj?
9. Je někdo, čí život byste chtěli a proč?
10. Litujete něčeho, co jste udělali na internetu?
11. Nejpoetičtější věta/odstavec, co znáte?
Hurá, udělala jsem to. I když se to nemusí zdát, dělat tyhle věci je občas náročnější, než vymýšlet něco svého. Uf.
 


Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 8. srpna 2014 v 21:57 | Reagovat

tak jo, chtělo se mi brečet a nevím, jak jsi to udělala.
a za ty otázky o hudbě se omlouvám :D jsem posedlá /ale jenom trošičku :D/

2 Holy Holy | Web | 9. srpna 2014 v 12:52 | Reagovat

máme podobný vkus na písničky :)
já zase radši píšu čísla je to pro mě rychlejší ale máš pravdu že psané slovem vypadají  elegantněji :)
nejvíc mě zaujal asi ten fakt kde si psala o tom jake to je když se naštveš že nadáváš všem povoláním, národnostem etc. :)

3 Ginny. Ginny. | Web | 11. srpna 2014 v 11:58 | Reagovat

To s těma číslama mám přesně naopak ))
Radši preferuju sudý , protože lichý mi vždycky přinesou smůlu .

4 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 11. srpna 2014 v 16:22 | Reagovat

Fakt perfektní článek! :)
Jinak mockrát díky za chválu mé stránky, vážně si toho vážím :D
Tvůj interní vtípek jsem si vyložila možná v trochu perverzní formě, ale taky jsem se zasmála :D
Jinak co se týče víry, nevěřím prakticky v nic. Věřím v sebe, a proto se mi tolik líbí myšlenka buddhismu :)
Máš krásnou stránkou!

5 Narween Black Narween Black | E-mail | Web | 12. srpna 2014 v 17:14 | Reagovat

Super článok... rada podľahnem tagovaniu a tak možno spravím aj toto ak si nájdem čas :D (mimochodom, máš nový design alebo som debil?) A tá otázka so soundrackom je naozaj veľmi zákerná :D Aj moja odpoveď by bola tak dlhá :)

6 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 0:09 | Reagovat

:D
ani nevím proč, ale 2./čtvrtý bod mě trochu rozesmál. Jako bys někam vtrhla jako vichřice, vše v místnosti přeházela včetně myšlenek přítomných lidí, a pak zmizela a nechala po sobě naprostý zmatek.
To s tím plesem mi připomnělo můj maturitní ples - myslím, že nikdy nebudu mít horší období než to, které mělo tak nějak začátek krátce před ním... ale na fotce s rodiči mám z tehdy naprosto zářivý úsměv :D asi ještě dlouho nezapomenu, jak jsem se na něj přemáhal.
Ale koukám, že se asi nikdy na žádném koncertě nepotkáme :D
Na to, abych se pro něco takového urazil, bych musel být ještě o dost hloupější, než jsem :D takže v klidu. Stejně do blogu neplánuju psát příliš o sobě, a krom toho si vždycky všechny otázky jakýchkoliv dotazníků tak nějak upravuji podle svého.
A ke komentáři Narween - jo a tenhle nový vzhled blogu je vážně moc pěkný, sice holčičí, ale hrozně se mi líbí :-)

7 ellie. ellie. | Web | 13. srpna 2014 v 9:55 | Reagovat

taky mi tři tečky přijdou moc 'mejnstrým'.. super, nejsem sama:'D *highfive*
v otázce víry se taky tak nějak shodneme. prostě si názor teprve utvářím a ostatní neodsuzuji. no podle mě to není nic špatného.

a to já se zas nominovat nechám:'DD
stejně bych měla udělat článek k 6000.. takže děkuji za inspiraci:)

8 'hanina. | idgafos.blog.cz 'hanina. | idgafos.blog.cz | Web | 13. srpna 2014 v 19:40 | Reagovat

paniii, ty jsi můj člověk :D a to jsem si myslela že s těmi čísly jsem jediná. někdy je to fakt otravný, třeba když sním čtyři knedlíky a už nemůžu ten pátý, ale vím, že byly čtyři a ten pátý si dám jenom kvůli tomu :D
taky někdy píšu gramatické chyby špatně. a tři tečky zpravidla nepíšu (ačkoli jsem si vědoma že píšu jenom dvě a ta dvojka mi kupodivu nevadí)
a nejsi trapná, když tě budí mamka. mne taky, akorát teď o prázkách mám budíka.
a hořkou čokoládu lindt s kokosem bych měla ochutnat! mám teď chuť sakra :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
poslouchám, sleduji...
♫ obecně ~ tom odell, lorde, birdy, 30 seconds to mars, imagine dragons, ed sheeran, lindsey stirling,peter hollens, hands like houses(díky, Radfordová)
~ čtu:
~ youtube: Troye Sivan
~ sleduji: anime: Třeba No Game No Life
oblíbenci